Erasmus v maďarském Monoru od 5.10 do 10.10 2025

Ráno dne 5. 10. jsme se sešli na hlavním nádraží v Praze, celý natěšení a zároveň trochu vystresovaní z celé cesty. Když jsme se sešli, vyrazili jsme na nástupiště, ze kterého nám odjížděl vlak do Budapešti v 9:42. Usedli jsme do vlaku a vydali se na naši cestu. Při cestě jsme domlouvali, organizovali věci a doptávali se na otázky. Také jsme založili Whatsapp skupinu, která byla zpříjemněním celé naší expedice. Celou cestu jsme obdivovali krásy Česka, Slovenska a pak i Maďarska. Poprvé, když jsme přejeli hranice Slovenska s Maďarskem, dostali jsme všichni menší kulturní šok. V 16:28 jsme úspěšně přijeli na hlavní nádraží v Budapešti. Po půl hodině po příjezdu jsme měli jet vlakem do městečka Monoru. Bohužel jsme první vlak nestihli a jeli jsme až tím dalším. Unavení a zároveň nadšení jsme kolem šesté hodiny večerní dorazili do Monoru a konečně jsme se potkali se svými rodinami. Byli jsme rozděleni po dvou do rodin, a tak si každá dvojice našla svou rodinu, udělali jsme si fotku a každý odjel do svého nového domova na tento týden. Zbytek večera už jsme strávili seznamováním s rodinou.

Další ráno po probuzení jsme měli sraz ve škole. Seskupili jsme se na dvorku, na kterém probíhal menší ceremoniál, jelikož byl smuteční den události, která byla klíčová v minulosti Maďarska. V 8:00 jsme všichni vyrazili do třídy, seznámili se a uvedli tento týdenní projekt. Hned první přestávku jsme byli obeznámeni s maďarskými zákony, které zakazují používání mobilů ve školách. Mohou se používat jen s povolením učitele o hodinách. Také mají menší rozdíl ve školství – základní školu už končí v osmé třídě. Škola, ve které jsme byli, měla pouze dvě třídy na jeden ročník. Skupina, ve které jsme byli a trávili s ní čas, byla složena z vybraných žáků dříve zmíněných dvou tříd 8. ročníků. Za rozdíl lze považovat i jinou délku hodin a přestávek – hodina zde trvá 45 min a přestávka 15 min. Žáci jsou většinou nuceni, aby opustili budovu a trávily přestávky venku na dvorku. Další hodinu po přestávce jsme měli hodinu dějepisu, ve které jsme se naučili o zmíněném smutečním dni. Na konci jsme si zahráli se všemi i Kahoot. Po této hodině pokračovalo seznamování, včetně různých her, které nás sblížili. Hry nám připomínaly hry, kterým se věnujeme při hodinách KiVa na naší vlašimské škole. Zeměpis byla poslední vzdělávací hodina téhož dne, kde jsme poznávali mapu Maďarska – zdejší řeky, nížiny či pohoří. Po hodině jsme vyrazili na náš první oběd, který obsahoval vývar a chod, který chutnal jako naše buchtičky se šodó, akorát byl posypaný mákem. Poté, co jsme si pochutnali ve školní jídelně, jsme se vydali na procházku po Monoru. Zašli jsme i na hřiště, kde jsme měli menší rozchod, a celý den ukončili ve zdejší kavárně, kde jsme si objednali nějaký zákusek s pitím. Po dezertu v kavárně, v 16:00, si pro nás přijeli rodiče a zbytek dne jsme strávili v rodině.

Druhý den ráno jsme se opět sešli ve škole. Tento den jsme měli první tři hodiny ICT, kde jsme si navrhli trička a ptačí budky ve skupinkách. V rámci tohoto projektu jsme se naučili pracovat i s jinými programy. V 11:00 jsme se vydali na dvorek, kde jsme strávili naši hodinu tělocviku. Někdo hrál volejbal, někdo basket a další jiné hry. Tuto hodinu jsme si moc užili a seznámili se i v rámci sportu. Vyhládlí po tělocviku jsme si štrádovali na oběd, kde nás zasytili zdejší polévkou a druhým chodem v podobě karbanátků a dvou příloh. Po obědě jsme se pustili do navrhování 3D pětikorunové a desetikorunové mince v programu Tinkercad, s kterým jsme už v naší škole dříve pracovali. Nebyl to pro nás žádný háček a mince se pak začaly tisknout. Ke konci školního dne, ve 14:00, jsme měli přímo určený čas pro seznamování s rodinou. Každý s časem naložil jinak a velice si to všichni užili. Po celém dni jsme si večer napsali na skupině jako každý den a ulehli jsme do našich postelí.

Třetí den přišel a my jsme se ráno v 8:00 hodin sešli celý natěšení na nádraží. Tento den jsme totiž vyrazili do hlavního města na výlet – Budapešti. Hned jak jsme přijeli, tak nám paní učitelky koupily trdelníky, které jsme celou cestu až k budově parlamentu okusovali. Za celý den jsme navštívili spoustu památek – od Széchenyiho řetězového mostu, přes Budínský hrad až po městský park “Városliget”. Před cestou zpět do Monoru jsme se ještě stavili na langoše, které si všichni vychutnali. Následně, kolem 16:00, jsme vyrazili tramvají na hlavní nádraží a zpět do Monoru. Celí zničení, uchvácení přítomnou krásou architektury a přírody, nás odvezly naše rodiny domů, kde jsme ulehli do našich pelíšků.

Čtvrtý den ráno jsme se sešli u vchodu školy a následně vyrazili na další den výletu – tentokrát opět v Monoru. Cestou na vinice, které byly manžela paní úžasné maďarské učitelky Anikó, jsme obdivovali zdejší krásu přírody. Na vinicích jsme se poté prošli a pobavili se. Byli jsme se podívat i do sklípků, kde výroba probíhá. Před obědem jsme vyrazili na rozhlednu, kde jsme si zahráli hru “válka čísel”. Hru jsme si užili a výsledky byly jasné – 2:0 pro oranžový tým. Oběd se konal ve sklípku. Dostali jsme tradiční maďarský guláš, na kterém jsme si velice pochutnali. Jako zákusek jsme ochutnali jablečno-makový a tvarohový štrůdl. Zbytek dne na vinicích jsme strávili hraním her a vydali se autobusem do městečka Üllő na bowling. Na bowlingu jsme si pošmákli na pizze a v 18:00 si pro nás přijely rodiny, které nás odvezly domů, kde jsme si už jen zabalili a šli spát.

Uteklo to jako voda – pátý den přišel. Ráno jsme se, celý vystresovaní z cesty a zároveň smutní, že musíme dnes školu a naše nové přátele opustit, sešli. Při naší první, zároveň poslední hodině chemie, jsme dělali pokus se solnými lampami, které pak vyznačovaly trikoloru naší české vlajky. Další hodinu jsme ještě nakousli téma “snížení odpadu”, kde jsme si pustili video člověka, který vyprodukoval pouze skleněnou dózu odpadu za 5 let. Následně jsme diskutovali naše myšlenky, udělali si plakáty a zahráli si deskovou hru. Poslední hodina tohoto týdne – ukončení projektu. Hodina, ve které jsme se napůl rozloučili a ukončili naše projekty. Ukázali jsme si, jak naše výtvory z předešlých dnů dopadly, a některým ukápla i slza. Po našem posledním obědě, kde jsme si dali hrachovou polévku a řízek s přílohami, jsme se vydali ven nakupovat potraviny do zdejších obchodů. Když jsme se vrátili do školy, vzali jsme si naše tašky či kufry a vyrazili na nádraží. Někteří naši noví přátelé byli i natolik hodní, že nám vzali naše kufry. Na nádraží jsme se všichni rozloučili, někteří i s rodinami, a ve 14:21 nastoupili do vlaku. Zamávali jsme si a najednou naši kamarádi nebyli na dohled, někteří lidé se i, celí dojatí a emočně, ve vlaku rozbrečeli.

Tento týden byl plný úžasných zážitků, hlavně nezapomenutelných, na které budeme v dobrém vzpomínat. Dostali jsme šanci komunikovat v jiném jazyce a získali spoustu nových zkušeností. Budou nám všichni maďarští přátelé chybět a doufáme, že se s nimi opět někdy potkáme – třeba příští rok, kdy pojedou oni k nám, alespoň s některými.

Barbora Tůmová, 9.C